Holoubek diamantový

Základní informace

O druhu

Jeden z nejmenších holubů světa patří zároveň mezi nejoblíbenější exotické holubovité chované v klecích a voliérách. Elegantní ptáček, který se v přírodě i v chovech potkává třeba se zebřičkami, andulkami nebo neofémami, je ideální volbou pro začátečníky a pro chovatele preferující tišší a klidné druhy. V chovech již prakticky zdomácněl, nejstarší dochovaná zmínka o chovu v Evropě pochází z londýnské zoologické zahrady z roku 1868.

Popis a charakteristika

Holoubek diamantový je milovník slunce, v přírodě obývající aridní až semiaridní oblasti (avšak obvykle v blízkosti zdroje vody) především severní, západní a střední Austrálie.

Obě pohlaví jsou šedě zbarvená, s bílou kresbou na křídlech (odtud druhový název), oranžovým okem a načervenalým okružím kolem oka, které je u dospělých samců obvykle výraznější. Projevuje se melodickým, jemným houkáním a vrkáním. Velmi líbivý je tok, kdy samec se dvoří samičce hlubokými pravidelnými úklony, při kterých rozevírá do široka ocas a specificky houká.

Odchov pak odpovídá holubímu "standardu": v hnízdě se pár střídá v zahřívání zpravidla dvou vajíček. Holubička sedí v noci, holub ve dne. Mláďata se líhnou po asi 13 dnech a jsou zpočátku krmena "holubím mlékem", t. j. sekretem horní části trávicího traktu, později natráveným obsahem volátka. Již ve věku 14 dní mládě opouští hnízdo, ale ještě minimálně 14 dní potřebuje péči rodičů.

I mimo období hnízdění pár tráví čas spolu, v něžném a blízkém kontaktu. Dnes je v chovech řada barevných mutací.

Jak chovat

Jak již bylo výše naznačeno, tento druh potřebuje dostatek světla a tepla. Proto je přímo ideálním obyvatelem voliér, za předpokladu, že mu je chovatel schopen nabídnout v zimě místo mimo mráz.

Nejlepší je držet holoubky v párech, nedá se doporučit mít více párů pohromadě. To je možné pouze v dostatečně prostorné a zarostlé voliéře. Samci by mohli být vůči sobě nesnášenliví.

Již krátce po uvyknutí na nové prostředí lze očekávat první pokusy o hnízdění. Nabízíme pak košíková (nebo cedníková) hnízdečka a dostatek lehkého a bezpečného hnízdního materiálu k doladění.

Nároky na prostor

Diamantoví holoubci jsou vhodní pro společenské voliéry, ale je nutné k nim volit správné druhy ptáků, které je nebudou mít tendenci např. vyhánět z hnízda. Konkrétně zebřička pestrá umí být komplikovaným sousedem, dokonce si ráda vystele své hnízdo perem z ocasu holoubka anebo umí vyhodit holoubkům čerstvě vylíhlé mládě z hnízda, když si rodiče odlétnou na krmítko.

Je potřeba volit dostatečně prostorné zařízení a vybavit jej množstvím vegetace. Holoubek není pták vhodný k celoročnímu chovu venku. Jsou chovatelé, kteří to praktikují, ale nelze to doporučit obecně. Naopak celkem dobře snáší život v dostatečně velké kleci v domácnosti.

Dále je důležité holoubkům umožnit slunit se. Tedy postavit voliéru či klec tak, aby na ni část dne dopadalo slunce. Holoubci pak rádi využijí příležitost se slunit, a to i během opravdu vysokých teplot!

Potrava a krmení

Základem krmné směsi je proso. Dále pak mají tito ptáci rádi lesknici, mohár, mák a další drobná semena. Začátečník asi zvolí nejdříve cestu pořízení již hotové směsi zrnin pro drobné exoty. Je velmi vhodné nabízet i na jemno nakrájené zelené krmení. Samozřejmostí je neustálý přístup k vodě.

Zdraví / nemoci

Tento druh se může dožít i více než 10 let. A to i přes neuvěřitelnou plodnost, kdy je pár (jak tvrdí chovatelé) schopen vychovat za rok třeba i 16 mláďat po 8 hnízdech. Mezi chovateli se liší názory na správnost nechat holoubky hnízdit tolikrát, kolikrát sami chtějí.